Kde lépe přivítat jaro, kde lépe oslavit " Kristova léta" kapitána fotbalového mužstva Klíčku, než v kouzelném údolí řeky Lužnice pod Táborem. Nejdříve musíme vše přichystat k opečení buřtů. Ohniště v lomu za Chatkami už je založeno, stačí jen přiblížit suché palivo, rozdělat oheň, nařezat uzeninu a na kovových "vošťurákách" jí do křupava opéci. Nejsme v těchto činnostech žádní nováčci, takže vše běží jak na drátku. Čerstvý chléb a buřty s hořčicí pak všem jsou chutnou odměnou.
Rychle tekoucí řeka se k nám sice chová zcela lhostejně, hučí na jezu, zurčí pod ním a třpytí se sluncem, když naráží na mělčinách na kameny, ale nás naopak dění na její hladině dost zajímá. Kachny po ní plující pozorují, zda z našich dobrot náhodou něco nedostanou, proud občas přinese poleno, či větev a hlavně, na druhém břehu lesní dělníci odstraňují těžkou mechanizací stromy padlé po nedávném divokém větru.
Hořící dřevo praská a voňavý kouř se občas zatoulá a štípne do oka. Kolem po silnici procházejí výletníci ještě v zimních bundách, často se čtyřnohými mazlíčky všech velikostí. Ty lákáni vůní pečících se špekáčků zatoulají se někdy až k nám, ke zdroji.
Že se oheň musí bezpečně uhasit a ohniště i okolí uvést do původního stavu, to víme a pořádně vše uklidíme.
Mastnota je třeba zapít a nejlepším nápojem na to je přece pivo, to si také většina z nás v občerstvení U Ježka zakoupí, ostatní žízeň zaženou kofolou i káva příjde k chuti.
Přichází ta pravá chvíle na přání k narozeninám, rychlý špunt vyletí až do korun stromů, v kelímkách se zaleskne oslavné, šumivé nealko, jen pár slov...."všechno nejlepší, a to zdraví ať se Tě Michale drží",....... plastové "cink", pohledy do očí a chlapské stisky rukou.
Pohoda končí, začínáme chvátat, ještě poslední pohled na řeku, zamávání kamarádům, pozdravné, tlumené zatroubení klaxonu a už s námi náš renault uhání směr Záluží.
Jaro,....už můžeš....